Nemám s kým sdílet- but I made it [práce]

Ahoj,

předem řeknu, že je tenhle příspěvek z nějakého objektivnějšího pohledu úplně zbytečnej. Ale být nějak extra užitečnej/obohacující ani není jeho záměr, píšu ho pro sebe.

Pro sebe na základce, když jsem se dozvěděl, co je to programování. Pro sebe na střední, kdy jsem do nocí seděl nad kódem a pro sebe na vysoký, když jsem se rozhodl upřednostnit duševní zdraví před titulem, i když jsem nevěděl, jestli si budu vůbec schopnej najít práci.

Teď je mi 25.. mám za sebou něco přes 4 roky praxe a dohrabal jsem se na roli někde mezi mediorem a seniorem. Tenhle měsíc je první, kdy mi v čistým na účet přistálo >100k. Peníze, který se mi vždycky zdály úplně šílený a nedosažitelný, a který jsem si nastavil jako bláhovej cíl, na kterej bych dosáhl leda díky inflaci.

Po opravdu dlouhé době mám ze sebe dobrý pocit- podobný, jako jsem měl, když mě přijali na první pozici.

Na všechny ty narážky typu "takhle dlouho u toho seď, až tě to bude živit..", který jsem jako mladší schytával, jsem se dneska poohlídnul s úsměvem- konečně se cítím safe... a že se všechno to úsilí vyplatilo.

Mimo sobecký poplácání-se po zádech, protože nemám s kým tuhle radost sdílet, bych tímhle asi chtěl vyslat trochu povzbuzení pro všechny, kdo se snaží v něčem uspět; držím vám palce< 3