Škodolibě si užívám tu sladkou ironii spousty Čechů vyplývající z uprchlické situace vzniklé Ukrajinsko-ruskou válkou.

Už i tady se množí názory o tom, že pomoci ukrajinským uprchlíkům vlastně nebyl nejlepší nápad na světě. Ach, ironie osudu. A ano, jsem připraven na downvoty "salty" lidí a botů.

Jistě je spousta lidí, co tleskalo pomoci Ukrajině. A dávali si ukrajinské vlaječky na profily sociálních sítí, tleskají při každé zprávě o sestřelených ruských vojenských letadlech či Ukrajinci ukořistěné ruské technice, atd.

Ale jakmile se část břemena přesunula přímo k nám, tak to najednou člověk začíná vídat surprised Pikachu ksichty po celém internetu. Najednou pomoc ukrajinským uprchlíkům je už příliš. To přeci česká vláda přehnala se samaritánstvím. A mnozí začínají vytvářet konstrukce o tom, jak jsou Ukrajinci líný vši a vlastně sem vůbec nechodí ženy a děti, ale statní ukrajinští muži, a já nevím, co ještě všechno jsem poslední týden viděl za populární názory na internetech.

Sladká třešnicka na dortu je, že najednou se tu volá po redistribuci uprchlíků po Evropě. Jj, když se jednalo o takzvaně kulturně nekompatibilní rasy #RealistickyRasismus, tak to se redistribuční kvóty blokovaly jedna báseň. To jsme se bili v prsa, jak jsme zachránili naši zemi před pár stovkami či tisícovkami muslimských uprchlíků.

A teďka pokrytecky brečíme, že je redistribuce Ukrajinců naprosto nutná, protože asi těžko budeme zvládat stovky tisíc (ano, to jsou reálná čísla) ukrajinských uprchlíků.

Sorry jako, ale nemůžu si pomoci. Já si prostě musím škodolibě naše pokrytectví užít.